Eovyn: Rituál Bardů

3. ČERVEN - DUB

V nauce druidů je dubový háj téměř synonymem pro posvátný háj, kde dávní druidové prováděli svoje rituály, chráněni mohutnými větvemi těchto starobylých stromů. Druidové považovali přírodu za svůj chrám a nejposvátnějším stromem byl Dub, zvláště, pokud na něm rostlo jmelí. Dubu přičítali četné magické vlastnosti, především sílu a moudrost. Pod duby také vyučovali svoje žáky.
Keltský mágům - druidům poskytovaly Duby dostatek místa pro praktikování, ale současně je chránily před letním před letním vedrem či před zimním chladem. A Duby chrání nejen lidi, ale také další tvory a rostliny. Tento strom je pevně zakořeněn v zemi a je s ní pevně propojen. V přeneseném smyslu to můžeme vnímat jako pouto s předky a tradicemi, na kterých letitý Dub staví svou moudrost.
V době slunovratu je Slunce na vrcholu své oběžné dráhy a stejně tak dosahuje vrcholu tvořivá energie Přírody. A který jiný strom se pro tento den hodí lépe, než Dub, nejmohutnější a nejsilnější strom z celé naší krajiny. Dub je tak nezdolný, že ho ani blesk neusmrtí. Možná proto ho má ve znaku řada zemí a různých skupin, druidy nevyjímaje.
Pokud chceme tento unikátní strom pěstovat, musíme jeho semena (žaludy) nechat přejít mrazem, jak je tomu v přírodě, jinak by vzklíčila až další rok, podobně jako semena Hlohu.
V oghamově abecedě představuje dub písmeno "D". Jeho název "duir", od kterého bylo nejspíš odvozeno slovo druid, představuje dveře, nebo bránu, kterou při rituálu procházíme, aby se před námi otevřely dosud nepoznané jiné světy. A cesta Dubu nás vede k pravdě.
Dub často roste na okraji lesa, kde se může rozvinout do plné krásy a mohutnosti. Výjimkou není ani osamělý jedinec, který díky své síle odolává někdy až stovky let nepřízni prostředí tam, kde jiný strom by dávno zahynul. Proto je Dub plným právem považován za krále stromů a nemůže chybět ani ve starých keltských bájích. Na slavnostech letního slunovratu představuje mladík Dubového krále, zatímco dívka přijímá roli jemnějšího Buku, jeho partnerky, Bukové královny.
Do vnitřní svatyně svého vědomí v dubovém háji se obracíme, když potřebujeme obnovit vnitřní sílu a stabilitu, která byla vlivem náročných životních zkoušek a situací oslabena. Posadíme se na silné kořeny Dubu a jejich prostřednictvím se propojíme s předky a tradicemi. Zády se opřeme o jeho silný kmen a vstřebáváme vlastnosti dubu, jako je houževnatost a nezdolnost. Ale svůj vnitřní hájek navštěvujeme také za účelem odpočinku, kdy v klidu a bezpečí relaxujeme pod ochranou silných velikánů.
O letním slunovratu prožíváme nejkratší noc roku, a ta je magická. Duchové stromů a rostlin se probouzí, skřítkové a víly tančí na holých vrcholcích kopců, dávné tradice ožívají. A to vše, jako za starých dobrých časů, za tichého svědectví letitých Dubů a Buků. (Sepsala Airmid)


EOVYN:
VZDUCHOPRÁZDNO

Co je vzduchoprázdno?
Prázdno vzduchu?
Prázdno ve vzduchu?
Prázdno bez vzduchu?
Prázdno na duchu?
Nebo bez duše?
Duše bez vzduchu?
Nic.

Není nic a není vše.
Nic, jaké je to zvláštní slovo.
Tři písmena a co znamenají?
Nic je smrt?
Po smrti je nic?
Nic je plodem lidské mysli,
Pouhá hříčka s písmeny.

Když nic není,
vždy je něco,
schováno pod kameny.
Je nic voda?
Dárce života…
Je nic Země?
Silou vře…
Je nic vzduch?

Tak tedy vzduchoprázdno?
Vzduch je řeka,
mámy náruč,
táty síla,
radost dětí.
A co je tedy to nic?
Nic je nic.


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU