Talcern: Lůno Bohyně

1. KELTSKÝ KALENDÁŘ

Jak všichni víme, keltský rok začíná zimní polovinou roku o festivalu SAMHUINN (1. listopadu). Každý také ví, že svátek BELTANE, který oslavujeme 1. května, je bránou do léta.

Méně lidí už chápe, že keltské jaro začíná o festivalu IMBOLC (1. února), kdy bývá nejtužší zima, ale den se už začíná výrazněji prodlužovat. Z toho logicky vyplývá, že první podzimní svátek je LUGHANSADH (1. srpna), kdy u nás oslavujeme dožínky a postupně sklízíme další plody Matky Země.

Náš současný kalendář je odlišný. První jarní den připadá na jarní rovnodennost, která bývá obvykle 21. března. Keltové tento svátek nazvali ALBAN EILIR (světlo jara). Je to den, kdy keltské jaro vrcholí.

Stejné je to s letním slunovratem (většinou 21. června). Keltský název znamená světlo léta. Slunce a tím také léto je na svém vrcholu. Podle našeho současného kalendáře však léto teprve začíná.

Zimní slunovrat považují Keltové za okamžik, kdy zima vrcholí. Bývá to kolem 21. prosince, kdy máme nejkratší den a nejdelší noc. Svátek nese název ALBAN ARTHUAN a znamená světlo Artušovo nebo světlo medvěda. Jsou svátky, doba hojnosti a odpočinku. Kalendář dnešní doby ale říká, že zima teprve začíná.

V současné chvíli je naším nejbližším keltským svátkem podzimní rovnodennost. Jeho název je ALBAN ELFED a znamená světlo vody nebo světlo břehu. Podle Keltů vrcholí podzim, aby ho od listopadu vystřídala zima a nastal nový Keltský rok.

Jak vidíme, keltský kalendář se řídí podle Slunce. Důležitá je oběžná dráha Země a s ní související délka dne a noci. Náš současný kalendář je posunutý. Řídí se tím, kdy delší nebo kratší den se začne projevovat změnou teploty a počasí. Tyto a další změny v přírodě následují asi o jednu osminu roku později, o následujícím keltském svátku, až se Země a vzduch, který ji obklopuje dostatečně prohřeje nebo ochladí.




TAYA:
BOUŘE

Dost přešlo letních bouří
i zimních plískanic,
už z dálky zas hřmí
a nebe bez hranic
otvírá stavidla.

Až proudy výhled zacloní
tak temné a plné života
má duše k svobodě přivoní
a vzplane zažata,
(už) neznajíc pravidla.

Jen jednu kapku dej,
jež by schopná byla,
(tak prosím jednou mi to přej)
smýt hříchy duše i těla.

A cele se rozpustit
v hlubinách bytí.

Naděje po zimě,
že zas přijde léto
a jistota chladných rán,
když listy žloutnou.
Láska, smutek
při pohledu do strnišť
a vítr vlasy čechrá.

Tak sám stojíš
a na nohou máš bláto
a pohled pln jistoty

V kalí příval slz.
Nikdo nedbá,
co by sis přál
a vítr vlasy čechrá.

A dálce pasoucí se laní stádo,
díváš se a nejsi úplně sám.



ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU