Talcern: Za závojem



2. SAMHUINN 1. LISTOPADU


SAMHUIN PŘIJÍŽDÍ NA BODLINÁCH JEŽKA

Ježek, ledňáček a cvrček podle dávných Keltů souvisí s tématem smrti a nového zrození, i když každý z těchto tvorů jinak. Téma smrti se stává aktuálním právě v této době, kdy končí starý keltský rok, aby vzápětí mohl začít nový. Příroda usíná nebo umírá, aby jaře mohla znovu rozkvést do krásy. Tato témata nás oslovují v době kolem keltského svátku SAMHUINN (1. listopadu).

Staří lidé si v této době více než jindy uvědomují svou smrtelnost, zatímco mladé oslovuje spíš začátek, nové naděje, nové plány pro příští období. Každý z nás toto mlhavé období vnímá jinak.

JEŽEK je noční tvor. Vychází za svitu luny, aby nepozorován obstaral svoje potřeby. Je malý a neagresivní, bodliny má spíš pro obranu. Setkat se s ním můžeme v blízkosti zahrádek, když si tiše odnáší svůj lup, nebo se prohrabává čerstvým kompostem, kde hledá žížaly a brouky. Výjimkou není ani jeho rychlý přeběh po zámkové dlažbě na sídlišti, než zmizí v houští kolem panelových bloků.

Tento malý kamarád nás provází po tisíciletí a my jsme mu za to vděční. A co se nám snaží ježek naznačit? Asi to, že si své zásoby s sebou na jiný svět nevezmeme. Ježek je v keltských zemích stále oblíbeným tvorem. Není náhodou, že byl vybrán jako maskot posledního Mistrovství světa v atletice, které se konalo ve Velké Británii,v Londýně. Získal si srdce závodníků i diváků.



ÚVAHA O ČASE

O tomto období učení druidů říká, že závoj mezi realitou našeho hmotného světa a jinými světy je tak tenký, že za určitých okolností je možné vidět skrze něj, nebo dokonce do bájných světů vstupovat.

Koncem října nám mlha v šero brání v jasném výhledu. Vyvolává zmatek, který toto období od pradávna provází, kdy nic nefunguje, jak by mělo. Nastal "čas-nečas". Jeden keltský rok skončil a druhý ještě nezačal. Nacházíme se v časovém vakuu blízko neviditelného třináctého znamení - Hlavonoše, které se částečně překrývá s Pannou a částečně se Štírem. Ze Zvěrokruhu bylo vypuštěno.

Stojím v lese mezi dvěma závoji. Nalevo je hmotný svět odpovídající tomu, co znám z minulosti, napravo se rýsují postavy duchů zemřelých lidí a přírodních astrálních bytostí, jejichž světy jsou nadčasové. Přítomnost, ve které se nacházím, je iluzí. Nejprve ji vidím jako budoucnost, ale v okamžiku, kdy přijde, mění se v minulost. Přítomnost prakticky neexistuje, je to jen zlom mezi budoucností a minulostí. Jak dlouho trvá tento zlom? Zlomek vteřiny? Ne, to je příliš dlouho!!??

My, lidské bytosti, po celý život žijeme vlastně v neexistujícím čase, na rozdíl od bytostí z neviditelných světů. Kladu si otázku: "Který svět je tedy vlastně reálný? Nejsou nakonec tzv. jiné světy reálnější než náš hmotný svět?" Pohanští bohové a astrální bytosti existují. A pokud nikde jinde, tedy aspoň v našem vědomí, ve starých bájích a tradicích. A čím více lidí v ně věří, tím reálnějšími se stávají...

Na energii tohoto festivalu se naladíme nejlépe v přírodě, kdy mlha a mrholení umocňují symboliku tohoto keltského svátku, který je spolu s Beltanem považován za nejdůležitější.

Rada pro toto období:
Zbavme se starého a zbytečného, udělejme si místo pro nové a potřebné.


FALKA:
POLÁRNÍ ZÁŘE

ZLATÁ
úsvit na obzoru po polární noci
RUDÁ
kresba šamana, když zaklíná se mocí
MODRÁ
střípek oblohy, co do jezera padá
ZELENÁ
jak tráva, když je ještě mladá
FIALOVÁ
kytka pro pasačku sobí
BÍLÁ
sněžných plání, do vloček se drobí.


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU