Talcern: Dub


7. ALBAN HEFIN 21. ČERVNA

Je letní slunovrat. Je nejdelší den a nejkratší, avšak čarovná noc. V časných ranních hodinách po vydatné oslavě je údajně možné spatřit víly, skřítky a další bytosti. Slunovratový oheň hoří celou noc.

Slunce dosáhlo nejvyššího bodu na své dráze. Magická noc byla podle tradice dobou sběru bylin, hlavně třezalky a sporýše. Podle našich předků byl měsíc dubu.

Doporučení pro tento festival:
Oslavme slunce tancem, výletem, pohybem v přírodě.
Sbírejme magické byliny.


TALCERN: MEDITATIVNÍ PRŮCHOD LABYRINTEM

Ti, kdo vydrželi, zažívali onu magickou chvíli těsně před svítáním. Čas, kdy je naprosté ticho a klid, všechno odpočívá a spí. Světlo pomalu začíná převládat nad temnotu, život se pozvolna probouzí a první ptáci začínají zpívat. Bylo chladné nedělní ráno. Pastviny i Nemeton byly zahaleny v mlžném závoji, první paprsky pomalu probouzely a zahřívaly širé okolí. Ty, co spali a nechtěli vstávat, jsme nechali spát, ostatní se sešli u středového ohně v kamenném kruhu, kde jsme s pozdravem a modlitbou přivítali východ Zářivého. Po přivítání Slunce jsme přešli ke vchodu do labyrintu. Mates nám ještě vysvětlil a předvedl meditační chůzi „Kinhin“. Kdo chtěl, ještě před vstupem provedl cvičení Nwyfre a započal meditační průchod mohutným, kamenným labyrintem, který se vinul kolem mohutných buků. Chodili jsme asi v 5-10 minutových intervalech, aby měl každý dost prostoru na soustředění, meditaci a vzájemně jsme se nerušili. Kdo přišel do středu, lehce zazvonil na zvonek, vykonal cvičení Nwyfre, mohl ještě meditovat, či pozorovat ostatní jak procházejí a potom východem odejít. Samotný průchod trval jednotlivci asi 1,5 hod, ale protože jsme procházeli v časových intervalech, protáhlo se to ke třem hodinám. Byli jsme trochu prokřehlí, a tak jsme přešli k ohni a napili se teplého bylinného čaje, probudili poslední spáče a připravili se na závěrečnou ceremonii Letního slunovratu – Alban Hefin.



AIRMID:
ZPÍVÁM VÍLÁM

Měsíček, ten noci pán,
sype stříbro na vrcholky jedlí.
Kousek stříbra spadne níž,
spadne dolů s jemných větví.

A kde stříbro objeví se,
zlatá víla zatančí.
Otáčí se v noční kráse,
schovává se za větví.

Jak nevidět vílí rej!
Honem si teď něco přej!
Jako hvězda létavice,
zlatá víla tanečnice,
říká: „Pojď a pěj!

Zapěj píseň této noci,
v čarovném to hájku mém,
kde hvězdy září silnou mocí,
klíč k svému srdci,
ten mi dej!“

A tak tančím, zpívám v noci,
při úplňku chladivém.
Mé srdce víla odnesla si,
v čarovném hájku – podivném…

Vílí družky do kola mě berou,
pod noci pláštěm hvězdnatým.
Tančím, zpívám, nadnáším se,
zpátky se už nevrátím…


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU