Affaron: Země

3. ALBAN ARTHAN 21. PROSINCE

Zimní slunovrat slavíme většinou doma v rodinném kruhu. O nejdelší noci se rodí nové slunce, začíná nový přírodní cyklus. Naši prapředkové oslavovali tento svátek 12 dní. Byla zima a stejně neměli co na práci. Podobně jako naše vánoce, byla to doba vyprávění strašidelných příběhů a utužování rodinných a přátelských vztahů.


KAMENNÉ KRUHY

V době zimního slunovratu si uvědomujeme, jak je Kruh v učení druidů nepostradatelným symbolem. Je obsažen v Kole roku, v koloběhu života a smrti, je symbolem nekonečna. Posvátný kruh je místem magických rituálů. Je určen hlavními směry, které odpovídají jednotlivým přírodním živlům, s jejichž energií pracujeme.

Dávní druidové měli pozoruhodné znalosti z matematiky a astronomie. Pracovali v kamenných kruzích, které postavili jejich předchůdci. Dovedli vnímat jejich energii a kruhové stavby využívali způsobem, který se nám dosud nepodařilo plně objasnit.



POSVÁTNÝ NEBO BLUDNÝ?

Teorie o cykličnosti času potvrzená megalitickými stavbami a jejich symboly logicky hovoří jasně o tom, že svět, jaký máme dnes, tu možná v minulosti už byl. Vypadá to, že dávné civilizace byly vývojově před námi a ve svých stavbách nám zanechaly důležité informace, hlavně zprávu o tom, že se celý cyklus neustále opakuje. Pravdou je, že nejspíš neprožíváme přesnou kopii toho, co tu už bylo. Letošní jaro bylo také trochu jiné, než loňské nebo předloňské. Podle dávných druidů vývoj probíhá po spirále, viz keltská spirála na mnoha kamenných stavbách.

Z hlediska kosmologie vnímám, že k vytváření a pokračování spirály života přispívají paralelní světy. Takový svět je v něčem stejný jako náš, ale v něčem se liší, například jako letošní a loňské jako. Můj osud v paralelním světě se vydá novým směrem, protože duše poučená z tohoto života učiní jiná rozhodnutí. Nejspíš si zvolím jinou školu, jiné povolání apod. Každý z nás prožívá svůj život znovu a znovu v paralelních světech. Získáváme poučení a snažíme se zdokonalit.

Také lidstvo jako celek často stojí na křižovatce a hledá cestu. Nepůjde znovu do záhuby cestou, kterou už šlo. Snaží se dojít dál, než při předchozím pokusu a teoreticky by se to mělo podařit. Ale vždy je tu nebezpečí, že dřív či později udělá chybu. Dojde k zániku této civilizace, aby mohla přijít civilizace nová a celý cyklus se mohl opakovat. Mnoho duší dostane opět svou šanci pokračovat ve vývoji, který směřuje od neživé přírody přes rostliny a zvířata k lidem a k dalším bytostem.
A to je zpráva, kterou čtu z kamenných kruhů.


FALKA:
POLÁRNÍ ŘÍŠE

Kam spěchá vítr nad sněhovou plání?
Kampak jde slunce? Nad krajem se sklání,
za vlnami mizí v této zemi cizí.

Kam táhnou hejna stříbrohřbetá rybí?
Kampak šla dívka? Srdci mému chybí,
marná moje touha, polární noc dlouhá.

Kam pluje člověk na dřevěné lodi?
Kampak jel poutník? Lidské stesky vodí
do polární říše, v mlhách usnou tiše.


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU