Affaron: Paní Bříza

9. ČAS A PROSTOR

Čas je při běhu důležitý. Boj s časem je předmětem věčného snažení všech běžců. U závodu určeného časem (například 24hodinovka) mohou mít diváci mylný dojem, že běžci se flákají a vyhlíží konec závodu, který se zdá být v nedohlednu. Ve skutečnosti, i když to tak nevypadá, bojují o každou vteřinu a o každý metr.

Ideální je, pokud tělo šlape jako stroj, lehce a hladce. Každá krize jednou pomine a přichází okamžik, kdy se závodník znovu rozběhne svým tempem. Nic ho nebolí, nemá hlad ani žízeň, nic mu nechybí. Kdy jiný může něco takového říct? Stejný pocit zná snad jen žebravý mnich, naučený žít ve skromnosti a radující se z přítomnosti. Nezná ho milionář, který chce stále víc. U běžce je pocit štěstí o to silnější, pokud přichází po vleklé krizi jako odměna za její překonání. Jsou to magické zážitky podobné těm, které přináší duchovní cesta.

U duchovní cesty často nastupuje strach spojený se zodpovědností. Jakmile člověk zjistí, že toto všechno není jen hra, že to funguje, bývá v šoku a neví, jak s tím naložit. Často své dary raději nevyužívá. Bojí se měnit přirozený běh věcí, které by vzápětí začaly žít svým vlastním životem. Je to podobné jako vyhrát v loterii. Adept zjistí, že dříve byl jeho život méně komplikovaný, a snad dokonce šťastnější.

Jen málo lidí udělá další krok a snaží se svoje dary nějakým smysluplným způsobem využívat. A to je důvod, proč lidi hned od začátku vedeme k tomu, aby na duchovní cestě vždy pracovali na straně tzv. "většího dobra" a učili se vidět věci v širších souvislostech.


SÍLA ZLATÉHO VLKA
Jasmína

S vycházejícím Sluncem
vydávám se na cestu.
Slunce po nebeské báni,
já, poutník, po cestách pozemských.
Putujeme spolu jako dva bratři,
dokud den neskončí.

V noci pak Slunce vystřídá stříbrný Měsíc
a já vyrazím
po vnitřních cestách duše.
Tělo odpočívá,
ale duch putuje po dávných stezkách.
Všichni jsme věční poutníci,
zakletí v pomíjivém čase.

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU