Bambhuanna: Lesní zátiší se zvonkohrou



4. IMBOLC - BERAN

Beran je silné zvíře, pevně svázané se zemí. Berany a ovce chovali už dávní Keltové. Zatímco ovce drželi v první řadě pro vlnu a mléko, maso berana sloužilo jako potrava. Byl proto vhodnou obětinou. Kosti z beranů a ovcí však Keltové nikdy nepálili. Sloužily k věštění. Z kůže se vyráběly bubny a dudy. Dlouhodobě nemocní lidé spávali s ovcemi, aby se léčili jejich teplem.

Beran a ovce jsou častým tématem dávných bájí. V irské báji "Cesta Maelduina" se píše o ostrově, který byl rozdělen na dvě části. V jedné se pásly černé ovce, ve druhé bílé. Pokud pastevec poslal některou ovci na druhou stranu, ta okamžitě změnila barvu. Příběh nás poučuje o povaze protichůdností, se kterou pracuje učení druidů, stejně jako taoismus.

Had s beraní hlavou je vyobrazen na Gundestrupském kotli. Beraní hlava zde posiluje přítomnost mužského prvku. Beran nikdy nebyl symbolem války, vládl spíš vnitřní sílou, průbojností a schopností léčit. Keltové oceňovali především jeho průbojnost při dosahování cíle.





Pavel: SEN

Ve stínu Dubů,
za zpěvu ptáků,
šelestu listí
snil jsem svůj sen.

Téct jak Voda,
dýchat jak Vítr,
zářit jak Slunce,
být silný jak Zem.

V kruhu je síla
šeptá Vítr
sedím v něm tiše
láskou prosycen.

Druid ke mně kráčí,
bělostný, klidný:
„Povstaň teď, bratře,
již jsi probuzen.“

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU