Silvie: Květinová mandala

2. ŽIVOTNÍ STYL

Zažila jsem doby, kdy běhající lidé byli považováni za blázny a vyvrhele. Kolemjdoucí na mě pokřikovali, ale to nebylo tak zlé. Horší bylo, že od delších běhů se distancovali mnozí atleti, dokonce vytrvalci závodící na kratších tratích. Rozlišovali, která trať je ještě normální, a která už není!!!
Maratónce a zvláště ultramaratónce považovali za naprosté šílence, se kterými nechtěli mít nic společného. Možná je odrazovalo, že pro člověka, který se na tyto tratě připravuje, už běh není jen otázkou pár hodin tréninku týdně, ale stává se jeho životním stylem, který by se dal shrnout do věty: "Kudy chodí, tudy běhá." Ale právě to mě na tom nejvíc fascinovalo.
Ultramaratónec nečeká na tramvaj kvůli několika zastávkám jízdy. Volný čas netráví jalovým tlacháním se sousedkou, či vysedáváním u počítačových her nebo bezduchým klábosením na facebooku s naprosto cizími lidmi. Věnuje se běhu, a pokud možno v přírodním prostředí. Má proběhané celé okolí. Zná všechny cesty a cestičky, stezky a zkratky. Ví, kde je jaký les, jaká zvěř, kde rostou byliny, houby či posvátné keře dávných druidů.

Jirka: KRUH

Světem kráčím stále dokola
a shůry ke mně kdosi volá:
Člověče, zastav se na chvíli!
Cílem tvým není někam jít,
leč životem svým plně žít.



ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU