Talcern: Řeč symbolů

3. POSVÁTNÁ HORA KRUDUM

Zprávu o putování zaslal Talcern.

Sobotní ráno bylo překrásné, zářivé slunce vyšlo nad obzor a probouzelo poslední spáče. Během časného dopoledne jsme lehce posnídali, a pak započali výpravní pouť na bájnou a pověstmi obestřenou horu Krudum. Název hory je čistě keltský, neboť v první části složeniny jména je možné spatřovat původní keltské crum – okrouhlý, kulatý, (dodnes se objevuje v mnoha místních názvech v západní Evropě ve zkomolené podobě krom). Druhá část je přídomek v keltských jazycích velmi častý dum, dun ve významu pevnost (množství českých Týnů má stejný původ). Obsah názvu této složeniny byl „Okrouhlá pevnost.“)

Jen Mates zůstal hlídat náš tábor a obřadní oheň. Cestou jsme postupně poznávali zajímavá místa v okolí hory, hned na počátku to byla bývalá samota Berghäuser, kde život probíhal ve statkových dvorcích německých osadníků 19. – 20. stol. Po 2. světové válce byly dvorce opuštěny a potupně chátraly. Do dnešní doby zde zůstaly kamenné základy jako památník doby minulé, který se dále postupně rozpadá.

Další krátkou zastávkou byla tzv. Sluneční svatině. Je to vyvýšené místo na horních pastvinách pod Krudumen, skromný březový hájek, ze kterého je překrásný výhled do kraje. Zde také zůstaly kamenné základy po malém, neznámém stavení. Na cestě nás svými paprsky ohříval Zářivý, a když toho bylo moc, svěží vánek nás hladil a ochlazoval, než jsme došli k lesu na úpatí hory a schovali se ve stínu smrků.

K vrcholu Krudumu jsme pozvolna stoupali lesní cestou, která se v závěru začala ztrácet, až jsme se prodírali vysokou travou a houštím, než jsme se napojili na další, která již spojovala vrcholy. Na horu lze vyjít několika cestami, tato byla ta nejvhodnější, z bukového háje. O hoře Krudum se vypráví, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se kdysi rýžovalo zlato). Také má tři vrcholy, které na podrobnějších mapách připomínají rovnostranný trojúhelník, každý z těchto vrcholů jsme navštívili. Jeden je zarostlý lesem a vyznačuje se skalnatým útvarem, druhý již také postupně zarůstá, ale ještě je trochu vidět do dalekého kraje. Před časem to bylo vyhlídkové místo, než na třetím vrcholu vystavěli rozhlednu.

Vlastně je to monitorovací věž Českého telekomunikačního úřadu, která byla vystavěna na místě bývalé, kamenné rozhledny z roku 1932. Na této věži byla ve výšce 29,5 m vytvořená plošina železné konstrukce, a tak vznikla nová rozhledna. Na plošinu vede spirálovité, levotočivé schodiště o 151 schodech. Když jsme vystoupali vzhůru, bylo větrno a chladno. Mraky se honily a střídaly se sluncem, ale výhled do širého kraje byl nádherný a čistý. Chvíli jsme se těšili překrásným výhledem, a pak započali cestu zpět do Nemetonu.

Na zpáteční cestě jsme poznali druhou tvář hory, její záměrnou nedostupnost a nevlídnost. Abychom nemuseli obcházet celý vrchol, vydali jsme se zkratkou dolů strmým srázem. Padlé stromy, mohutné kameny, prolákliny a další skryté překážky nás doprovázely a dělaly společnost při loučení s bájnou horou, o které se také vypráví, že na vrcholu stával hrad, který vyhořel a propadl díky krutosti a chamtivosti místního vladaře.

Když jsme došli na severní úpatí hory, na cestu, která vede kolem zrekonstruovaných trosek kostela sv. Mikuláše, rádi jsme došli k bývalému kostelu a chvíli si odpočinuli a načerpali novou energii z tohoto silného místa. Kdysi dávno zde stával kostel, který také postupně upadal, až zanikl úplně. Před několika lety jej badatelé a archeologové znovu objevili a společnými silami zrekonstruovali základy a padlé stěny. Nyní zde na kopečku, v zalesněné krajině stojí osamocené torzo kostela.

Zvláštností je, že se při archeologických pracích v jeho okolí nenašly žádné další základy domů či jiných stavení. Badatelé to vysvětlují, že kostel byl součástí hornické vesničky, která byla postavená převážně ze dřeva. Po ukončení těžby v okolí Krudumu lidé pozvolna odcházeli, vesnička po čase zanikla a domy se rozpadly. Zůstal jen kamenný kostel, který také po čase podlehl zubu času a zarostl stromy a houštím. Původní obyvatelstvo si vyprávělo mnoho legend o hoře Krudum a jejím okolí.

Je však jedna pověst, kterou si v dřívějších dobách vyprávěl celý náš kraj. Je to pověst o Mikulášovi, který počátkem prosince roznáší dárky. Od Plzně do Chomutova, lidé říkali svým dětem: „ Když budeš hodný, přijde Mikuláš z Krudumu a přinese ti nějaký pěkný dárek, ale jestli budeš zlobit, tak si tě na Krudum odnese.“ Tradovalo se, že stařík má svůj domov na této hoře a odtud roznáší své dary. Často ani nevěděli, kde se tajemný a záhadný Krudum nachází. Tato legenda je velmi propojena se zaniklým kostelem sv. Mikuláše, který ve středověku stával na úpatí hory.

Další pověst o sv. Mikuláši vypráví o rozepři mezi pánem z Krudumu a farářem sv. Mikuláše. Přeli se, kdo má kvalitnější víno a přeli se tak dlouho, až pán z Krudumu nechal faráře svrhnout do jedné z mnoha šachet v okolí. Ten vyřkl ortel, že se nikdy farního vína nezmocní a tak se také stalo. Po vchodu do sklepení není dodnes ani památky.

Po odpočinku a prohlídce trosek kostela, jsme se vydali přístupovou cestou k vesničce Hrušková a odtud jen kousek na pastviny k Nemetonu, kde nás Mates již očekával s uvařeným čajem. Kdo chtěl, připravil si oběd, bylo to poslední jídlo před potní chýší…


JASMÍNA:
SKROMNOST

Modrý hořec na skalce je jak skála ve skále.
Kdo se dívá dolů, sklopí květ.
Kdo se dívá výš, vidí svět.


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU