Talcern: Entheo Belenos


8. SDÍLENÍ VIZÍ

Smyslem sdílení vizí (dříve bardské soutěže) je, aby bard, ovat nebo druid z naší školy se stal skutečným bardem, ovatem či druidem, tj., aby praktikoval podobně jako náš pradávný bratr nebo sestra.

V praxi to znamená, že bard by měl jako součást svého výcviku tvořit básně s nádechem mystiky pod hlavičkou aktivity nazvané OLLAMH, ale ani další umělecky laděné činnosti by mu neměly být cizí. Svoje kresby, fotografie mandal a výrobků z přírodnin, koláže, sošky a další dílka inspirovaná přírodou, keltskou mystikou a duchovní cestou může zasílat do rubriky DRUIDSKÁ MANDALA.

Studenti na stupni ovatů si pořizují různé rituální předměty a učí se je používat. O fotografie těchto pomůcek se mohou podělit s dalšími Lidmi oghamu, a tím je inspirovat. Tato aktivita pod názvem RITUÁLNÍ PŘEDMĚTY se zatím neujala. Tvořivost našich bardů však má dlouhou tradici.


NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ AUTOŘI

Ollamh 2007 – AMAIRGIL, bard Vrchotický
Druidská mandala 2007 – TALCERN

Ollamh 2008 – AMAIRGIL, bard Vrchotický
Druidská mandala 2008 – TALCERN

Ollamh 2009 - BINA
Druidská mandala 2009 – TALCERN

Ollamh 2010 – BINNA
Druidská mandala 2010 – TANCERN

Druidská mandala 2011 – PETRA
Ollamh 2011 – KAZI

Druidská mandala 2012 – BERKANA
Ollamh 2012 – BERKANA

Druidská mandala 2013 – vítěz: SILVIE
Ollmah 2013 – KAZI

Druidská mandala 2014 – vítěz: SILVIE
Ollmah 2014 – ANDRED

Druidská mandala 2015 – vítěz: BAMBHUANNA
Ollmah 2015 – AMERGIN

Druidská mandala 2016 - vítěz: DAURA
Ollamh 2016 - DAURA

Podrobné aktuální informace na: jkarpiskova@volny.cz



Binna:
ZBLOUDILÁ

Nejsem žena z tohoto světa,
nejsem dítě ani plnoletá,
jsem dáma v modrém hábitu,
minulost byla, není tu...

Já jen procházím bezčasím,
k žádné církvi se nehlásím,
k žádné víře ani bohu,
nejsem nikým, snad jen mohu
hlavu sklonit před Nejvyšší,
Matkou Zemí, ta mě slyší.

Slyší moje srdce bít.

Moje slova, moje písně,
mé radosti a moje tísně,
nedokáže v tomto světě
nikdo jiný pochopit.



AMAIRGIL:
ŽALOZPĚV

U stolu sedím a na okno ťukají kapičky deště,
to ztěžklá tmavnoucí obloha šeptá svou píseň.

Při drobné práci své, co ze dne zbývá mi ještě,
přes hranici světů, na dálku cítím tvou tíseň.

Ve svých představách, vidím tě jako v zrcadle,
stojíš sama za oknem a srdce tvé pláče a zpívá.

Prší tam u vás snad, a nebo to slza tvá splývá,
stéká drobná perlička stesku po tváři tvé uvadlé.

Vím že nespíš, tvé myšlenky letí skrze jiný čas,
probouzí tě tvá láska, tu žár citu spaluje tě zas.

Radost se střídá se steskem, jako světlo denní,
po němž nastane tma, rozdíly veliké oddělí nás.

Zase slyším to volání po pěvci tvém maličkém,
do světa lidí posíláš žal, když světlo zhasínáš.

Na harfu zlatých strun budu ti hrát ve snu tvém,
tak spi , má vílo, závoj snění snad ztiší tu bolest.

Ani já sám nemohu zapomenout na oči z hvězd,
studnice poznání se mi odrazila ve vědomí mém.

Do stropu hledím místo spánku, pro Dheirí trpím,
dar lásky, co je též křížem, já budu museti snést.

Kolik času mi zbývá, na tomto světě zničeném,
než jednoho dne se na setkání věčné vypravím.

Božská láska je věčná krása, je lékem na život,
tuším jak ty sama se cítíš, jsi nemocná láskou.

Ráno bojí se večera, tvé usínání mění se v muka,
já mám též strach, až přiletí k oknu víla poštovní.

Děsím se té chvíle, kdy zaťuká a podá mi sviteček,
po té co runy rozbalím, čtouc, roztřese se mi ruka.

Myslím na to zoufalství tvé, co psáno zničí můj klid,
„Pěvče maličký, chci umřít, dál nemohu bez tebe žít.“



ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU