Affaron: Vodní víly


7. KÁNĚ LESNÍ

Zkusme si udělat následující vizualizační cvičení: proměnit se v káně a chvíli se dívat na svět jeho očima, a také vnímat, co cítí tento dravec. Vyzní to zhruba následovně:

Měním se v káně, ptáka, který oživuje naše lesy. Odrážím se od země a mým živlem se stává vzduch. Kroužím kousek nad lesem, odkud mám výhled na krajinu a na své hnízdo ze suchých větví, které si stavím tak, aby ze země nebylo vidět. Při pohledu shora však dobře vidím, co se v něm děje.

Nahoře slunce pálí silněji. Po chvíli mám pocit, jakoby se mi tmavé peří škvařilo žárem. Vidím, jak se v dáli začínají kupit mraky. Obletím ještě jeden okruh, a už přichází prudký vítr. Není pochyb, Taranis, keltský bůh hromu a blesku přichází.

Změny počasí si už všimli drobní hlodavci, další ptáci a hmyz. Z výšky vidím, jak všichni rychle mizí ve svých skrýších. Na krajinu se snáší stín a ve vzduchu je cítit vlhko. Taranis přebírá vládu a já hledám bezpečí, jako všichni ostatní tvorové lesa.



Aktuální informace: jkarpiskova@volny.cz



BINNA:
REZEKVÍTKY

Když zvláštní pocit
kořínek do srdce
zapustí,
a klíčit začne
- jenom tak potichu,
nenápadně -
země se najednou
na druhou stranu
otáčí.
Myšlenky tečou
proti proudu, vážně,
v bláznivém víru se
divoce roztočí.
A bubínek, co dosud
hluboko v nitru
dřímal,
na poplach bije,
ryčí a jásá,
až celé tělo se
v jeho rytmu
rozechvěje...
Pak něco praskne:
- tiše, tiše! -
Tehdy v úsměvu
rozkvetou dívkám
rezekvítky


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU