Airmid: Břečťan



2. SETKÁNÍ S BŘÍZOU

Bříza je stromem začátků a také stromem bardů. Svou sílu čerpá z přírodních živlů vody a vzduchu. To se promítá do jejích vlastností. Tento půvabný strom přichází jako první. Objevuje nová území a jeho léčení je jemné, založené na očistě.

Podle oghamu je Bříza prvním stromem v první skupině, čili na úplném začátku pradávné druidské abecedy. Znamená písmeno "B" (podle Beith)a je považována za pionýrský strom. Jako první dokázala vstoupit na nové území, hned jakmile rozmrzla země, až do té doby pokrytá ledovým příkrovem. Osídlovala dosud bílá místa nejen na mapě, ale také na zemském povrchu.
Na své cestě přinášela léčení. Její působení je však mírné. Bříza bývá přirovnávána k baletce nebo k víle. Pokud budeme meditovat v březovém hájku, ať již v realitě, nebo ve vnitřním hájku svého vědomí, odhalíme její až přílišnou křehkost a jemnost. Může na nás působit téměř nervózně. Přestože je Bříza silným stromem při osídlování, rozhodně vnitřní sílu a stabilitu u ní nehledej. Její nejsilnější stránkou je lehkost letního vánku a bezstarostná touha po dalekých krajích, kam vítr odnáší její drobná šupinatá semínka.
Někteří druidové Břízu přiřazují spíš k začátku keltského roku, k festivalu Samhuinn, který je začátkem listopadu. Je to doba, kdy se příroda zbavuje své barevnosti a upadá do šedé. Před příchodem nového si musíme udělat místo - zbavit se starého, nepotřebného, či dokonce škodlivého.
Březová košťata vymetají špínu při jarním úklidu z našich domovů, ale Bříza přináší také vnitřní očistu. Rákosky, které dříve používali učitelé ve školách, bývaly z březového dřeva a měly za úkol vyhnat z žáků lotroviny a ďábla. Dnes používáme březové metličky v sauně k vyhánění nemocí.



AMAIRGIL:
PODZIMNÍ LOUČENÍ S VÍLAMI

Tak už naposled nesu harfu svou,
bych letos zadrnkal píseň laskavou,
přátelům ze Země věčného mládí.

Mezi devíti buky, v kruhu kamenů,
zavane vítr, co spadané listí svádí,
do zpěvu pramenů už víly dovádí.

Vidím ti jiskřičky ve tvých očích,
a smutek je patrný v těch krocích,
co jindy jsou tak rozkošně radostné.

Napřesrok se uvidíme zas po beltinu,
a já opět ucítím tvou svěží vůni lesů,
zapleť si ty lístečky do svých vlasů.

Sedneme si u stromu s harfou do stínu,
na mechovou peřinu, harfa se rozzvučí,
plaménky ve tvém pohledu se roztančí.

Propasti mrazu duše z lásky přelétne,
by se radostná v bučině z jara rozesmála,
vílo voňavých lesů, v hájku svého srdce….
        …ty jsi mne přivítala.

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU