Talcern: Větry tvorby



1. POZVÁNKA NA CESTU



TŘI NOVÉ ZAČÁTKY

Lidé, kteří žijí podle učení druidů ze strého keltského světa, si mohou vybrat prakticky ze tří začátků. Prvním z jich je začátek keltského roku 1. listopadu. Tehdy začíná zimní, tedy temná polovina roku, která předchází světlé letní polovině. Nejstarší keltský pohled kopíruje život ve volné přírodě, který začíná početím a těhotenstvím, které se odehrává v klidu a v temnotě. Nový keltský rok začíná svátkem Samhuinn, který je mezidobím, tzv. časem-nečasem, kdy jedno období skončilo a druhé ještě nezačalo. Je to mrtvý bod na otáčejícím se kole roku. Vyznačuje se řadou pověr o průniku světů, především světů lidí živých a mrtvých. Tento svátek dnes označujeme jako Dušičky.

Další nový začátek můžeme slavit o zimním slunovratu. Končí astronomický roka a začíná nový. Slunce dospělo k obratníku Kozoroha, otáčí se, a začíná svou pouť zpátky k obratníku Raka. K němu doputuje o letním slunovratu. Zimní slunovrat je opět mrtvým bodem, kdy se Slunce z našeho pohledu zastaví, aby se mohlo vydat na zpáteční cestu. Přichází nejtemnější den roku, kdy nás čeká nejdelší noc. Prvním ranním paprskem ale začíná světla přibývat, začíná nový cyklus. Zrození Nového Slunce naši pohanští předkové uctívali jako posvátný okamžik na Kole roku, jako nový začátek. Křesťané ho spojují s narozením Ježíše Krista a s Vánocemi.

Za třetí začátek můžeme považovat místo zrození, které se na rituálním kruhu druidů nachází ještě o kousek dál, na severovýchodě. Tento začátek je totožný s keltským svátkem Imbolc, který druidové slaví 1. února.. Křesťané ho nazývají Hromice. Představuje začátek zemědělského roku, kdy se rodí jehňata a tím také nový život. Slavíme svátek bohyně Brigity, bohyně vody a ohně, nového zrození, básníků a kovářů. Život našich předků úzce souvisel se zemědělským kalendářem.

Jakmile se keltské kmeny usadily, lidé se začali věnovat převážně řemeslu a zemědělství. Právě zemědělství často řídilo jejich život. Začátku zemědělského roku proto přikládali velkou důležitost, přestože ho slavili spíš jen v rodinném, nebo sousedském kruhu. Nachází se totiž v nejchladnějším období, kdy se zima láme, aby uvolnila místo jaru. A Imbolc považovali Keltové za první jarní svátek, který brzy oslavíme také my, i když u nás se zima láme možná o pár dní později než v keltských zemích, odkud naše druidské učení pochází.



CESTA STROMŮ

CESTA STROMŮ nás seznamuje s tím, co je pro naši druidskou praxi nejdůležitější - se strukturou rituálu. Probírá jeden prvek za druhým a vysvětluje, co se do kurzů OBOD nevešlo. Fakt je, že britští adepti druidského řemesla mají možnost vidět správně provedené druidské rituály na každém setkání, kempu, wokrshopu apod., takže není nutné, aby u písemné verze byly rozepisovány a zdůvodňovány veškeré podrobnosti.

Naši studenti tuto možnost nemají, proto často tápou. Mnozí ani nemají o společné praktikování zájem. Tuto mezeru se snaží vyplnit nový kurz. Vzhledem k tomu, že většina studentů české verze OBOD nedojde dál, než k bardskému stupni, nemají možnost se seznámit s OGHAMEM, tajemnou abecedou dávných druidů, kterou já osobně považuji za základ veškerého druidského učení vzhledem k tomu, jak mimořádně je naše tradice spjatá s přírodou.

Jednotlivé kapitoly CESTY STROMŮ se proto zabývají stromy oghamové abecedy. Jsou po nich pojmenované a každá pojednává o druidském tématu, které s daným stromem úzce souvisí. Někdy tak vypluje na povrch téma, které OBOD vyučuje až na pokročilejší úrovni, jindy se zabývá elementárními věcmi, které by měl každý adept druidského řemesla znát.

S rituálem druidů se student seznamuje aktivním způsobem. To znamená, že nepapouškuje předepsané formulky, ale sám se učí tyto formulky sestavovat. Celý kurz trvá jeden rok, ale dá se zvládnout i za poloviční dobu, pokud adept už má s cestou druidů zkušenosti. Kurz končí závěrečnou zkouškou, kdy adept sám sestaví celý rituál a tím prokáže svoje umění.

Po absolvování tohoto krátkého kurzu, pokud si to bude přát, může být zařazen do skupiny LIDÉ OGHAMU se veškerými právy řádného člena této skupiny.



CO JE TO OGHAM?

OGHAM může pojmout celé učení druidů a být tak pro něj synonymem, podobně jako dubový háj můžeme považovat za jiný výraz pro posvátný hájek. Ogham není jen staré písmo a dorozumívací systém. Je v něm DUCH PŘÍRODY SAMOTNÉ.



POSVÁTNÁ SLABIKA ÓM

Slovo OGHAM zní ve staré irštině jako "uh-ghum" nebo "oh-ghum", kde "gh" vyslovujeme spíš jako "gch". Častější je ale výslovnost podle moderní irštiny, a ta je "oh-m" nebo "oh-am".

V prvním případě je výslovnost slova OGHAM (názvu dávné druidské abecedy z volné přírody) totožná s posvátnou meditativní slabikou "óm", kterou známe z východních nauk, ve druhém případě se nápadně podobá křesťanskému "ámen". V každém případě název tohoto dávného dorozumívacího systému svědčí o jeho důležitosti.



Airmid
POSVÁTNÉ VĚTRY

Posvátné větry dují,
po nebi obláčky plují.

Sedím na břehu;
chodidly spojena se Zemí,
jež se třpytí.
V ní je naše bohatství a kořeny.

Lýtka mám ve Vodě jako Vodnář.
Zavlažuje celé tělo Matky Země.
Kupředu mě táhne Slunce,
naše přítomnost ve hmotném světě.

Nad hlavou září Měsíc a hvězdy.
Je tma. Ta je mou budoucností,
zahalena tajemstvím.
Jdu nocí...

Posvátné větry dují,
po nebi obláčky plují...

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU